Oblastní výstava psů Kelč 

... 

Za námi je náročný (a úspěšný) víkend. Kelč už beru jako tradiční záležitost, a proto si jen málokdy nechám nějakou ujít. Hamíčka jsem nakonec nehlásila, protože konkurence byla veliká a ho ty výstavy prostě neberou 😁. Stejně ale jel s námi, protože byla přihlášena jeho dcera Cora a majitelé si přáli ho poznat osobně. 😊Když dorazili, jako první jsem si všimla, že doma jim vládne železnou packou. Tahala jako šílenec a vláli za ní přes celý areál. 😂 Další velký problém byl stav srsti. Za ušima měla dva obří dredy, které tam asi nějakou dobu už byly, protože se kolem nich dost lámala chrupavka a ničila sklon obou uší. Takže místo mazlení a pamlsků jsem ji chudáka začala okamžitě česat, protože tak do kruhu opravdu nemohli. Skončila jsem za hodinu a půl. 🤦‍♀️ Naštěstí je v povaze velmi přátelská a milá, takže i přesto, že jsem cizí, mě to nechala udělat. Další problém byla ta výchova. Strašně tahala na vodítku (až tak, že manželka s ní nechtěla chodit ven vůbec a manžel měl z ní mikroprasklinky ve svalech na ruce), takže začala rychlá "převýchova". Cora je velmi inteligentní a hned pochopila, co se po ní chce. Za půl hodiny chodila jako beránek. Majitelé byli strašně vděční, že už ví jak na to a už jim nějaká výstava byla naprosto jedno. 😃 V kruhu byla miláček. Známku jim pokazil pohyb, protože Cora skákala a tahala se o vodítko 😁, ale to je otázka pár tréninků.Dále jsem měla novou zkušenost a to vystavovat ve třídě vítězů. Panička od Tiny měla s sebou dvě přihlášené fenky, takže ve mě vložila důvěru a požádala mě o předvedení jedné z nich. Vyběhali jsme si výborné ohodnocení a nakonec i titul nejvyšší - oblastní vítěz. Tina je prostě krasavice nezávisle na tom, kdo stojí na druhé straně vodítko. 😁Druhý den byla řada na Skye. Ta měla dobrou náladu a předvedla se moc hezky. Pan rozhodčí říkal, že potřebuje ještě pár měsíců, aby se dodělala. Každopádně titul vítěz třídy moc potěšil. Teď už se budeme připravovat na bonitaci, která snad klapne v květnu.